Představte si život v době, kdy jediným zdrojem audiovizuální "zábavy" v domácnosti je černobílý elektronkový televizor na kterém lze naladit celé dva programy, jejichž obsahovou náplň přísně cenzuruje totalitní režim.

Představte si život v době, kdy jediným zdrojem audio "zábavy" v domácnosti je středovlnný tranzistorový přijímač (čili AM only), který je o trochu starší než vy, na kterém lze naladit celé dvě stanice, jejichž obsahovou náplň přísně cenzuruje totalitní režim.

Obsahová náplň výše uvedených hlásných trub komunistické nomenklatury se pohybuje někde mezi naprostou tragédií a totální zoufalostí, což vy sice ještě neumíte pořádně pojmenovat, ale instinktivně chápete, že je něco moc moc špatně, když nemáte své pubertální potřeby "koukat na pořádný filmy" a "poslouchat pořádnou muziku" šanci jakkoli uspokojit.

Představte si život v době, kdy nejlevnější souprava stereofonních reproduktorů (která se mimochodem nedá sehnat) stojí tolik, kolik vydělá tatínek za měsíc a nejlevnější stereofonní magnetofon (cívkový!) stojí měsíční platy dva. Je jasné, že od přání mít doma svůj vlastní zdroj hudby - o obrazu ani neuvažujete, protože cena barevného televizoru a VHS rekordéru dá dohromady cenu svépomocí postaveného malého rodinného domku - k jeho realizaci, tj. přes několik známých sehnat a koupit vůbec nějaký "magič" a "reprobedny", uběhne hezkých pár let.

A teď si představte, že chcete mít tento zdroj hudby ve svém "teenagerském" pokoji a zároveň zbytek famílie trvá na tom, že bude v obýváku, kam "správně" patří. Navíc, když to bylo tak svinsky drahý, tak ať si to užívá celá rodina. To pochopitelně naráží na to, že nelze současně poslouchat "magič" a čumět na "telku". tudíž jako správný vynálezce zhotovíte "porichtung", s jehož pomocí docílíte toho, že magič máte u sebe a reprobedny v obýváku. Problém představuje reprodukce v pokoji bez reproduktorů. Porichtung je tedy opatřen výstupem na sluchátka a reproduktory v pokoji, čímž umožňuje přepínat výstup z magiče do repráků v obýváku, v pokoji (až nějaké seženete) a nebo do sluchátek (ty stojí "jen" polovinu výplaty a tak si na ně postupně vyděláte chozením na brigády a do té doby se spokojíte s ukořistěným naslouchátkem od rádia). Časem zjistíte, že se na různých skládkách povalují tuny elektroniky (od slova elektronka) a tak není problém pořídit mizerně hrající reproduktory jak do pokoje, tak i do koupelny a na záchod (!) po příslušném "upgradu" porichtungu.

Šíření audia je tedy uspokojivě vyřešeno, sice jsou po celém bytě "dráty", ale ty jsou pečlivě ukryté pod koberci a za nábytkem, takže se to dá (obhájit).

Mezí tím po celou dobu získáváte zkušenosti se sháněním "té správné muziky", protože ta se dá koupit v Supraphonu nebo Pantonu jen tehdy, když se náhodou někdo nahoře "splete", cenzor to zároveň neuhlídá a "zaspí". Tedy zhruba jednou za generaci, což je pochopitelně EPIC FAIL. Po několika letech se na černém trhu (nejen s nahrávkami) pohybujete jako doma a "zprostředkovatelskou činností" pro přátele a známé si postupně vyděláte i na stereofonní gramofon s magnetodynamickou přenoskou (jinak by na gramec něj musela padnout polovina tatínkova platu), takže se stáváte soběstačnými při pořizování kopií LP desek na cívky. Byť je ve státech za západními hranicemi vaší socialistické země elektronika technologicky úplně někde jinde, ocitáte se na technologické špičce domácí zábavy (v rámci možností reálného socialismu).

Pochopitelně, za dalších pár let zmizí cívky a s nimi i Spulentonbandgerät definitivně v propadlišti dějin a obojí nahradí CC kazety (Compact Cassette) a kazetové magnetofony. Následně pak vinylová "elpíčka" vystřídají "cédéčka". Krátce na to je pak zmizí v propadlišti dějin i socialismus, který nahrazen divokým kapitalismem a veškeré problémy s pořizováním čehokoli se přesouvají z roviny "oficiálně to nejde/nesmí se to" do roviny "kde na to vzít peníze".

Jenže to už vás vaše pubertální/teenagerovské potřeby dávno opustily a vy už přece "jedete" v počítačích. Audiovizuální zábava totiž už velmi dávno (na západě, pochopitelně) dostala nový rozměr: stala se z ní interaktivní multimediální zábava. Od prvních konzolí, přes první opravdu domácí osmibity, se počítače sice neuvěřitelně pomalu, ale přece jen postupně mění do podoby multimediálního domácího kina s prostorovým zvukem a obrazem ve vysokém rozlišení.

Takže to sice trvalo nějakých 30 let a musel padnout jeden režim, ale nakonec máte přece jen svůj vlastní zdroj audiovizuální zábavy (bez uvozovek) v každé místnosti a také každý člen domácnosti má svůj vlastní přenosný zdroj audiovizuální zábavy (ať už je to MP3 přehrávač, nebo PSP konzole nebo "pouhý" mobilní telefon s foťákem, kamerou, rádiem a hudebním přehrávačem).

A ceny? Samozřejmě záleží jak u čeho, ale pořád se pohybují někde kolem té tatínkovy výplaty a tím tatínkem jsi tentokrát ty ;-)