Společnost VMware v poslední době uvolnila dva serverové virtualizační produkty k používání zdarma.

Ale nejprve pár slov o tom, čím se liší serverová virtualizace od virtualizace na desktopu. Na svůj desktop (kde máte kupříkladu Windows XP) nainstalujete program (hypervizor), například Microsoft Virtual PC, program spustíte, vytvoříte v něm virtuální počítač a do tohoto virtuálního počítače nainstalujete nějaký operační systém, nebo v něm rovnou spustíte nějakou jeho "live" variantu, například SLAX. Po celou dobu pracujete na jednom jediném fyzickém počítači a před sebou máte jak pracovní plochu Windows XP, tak okno, ve kterém běží pracovní plocha virtuálního počítače (v našem příkladu SLAX).

Oproti tomu serverová virtualizace funguje tak, že na počítač (kterým by měl být server) nainstalujete hypervizor, který se následně stará o virtualizaci. Zde mohou nastat dva případy: server bude i nadále sloužit původnímu účelu plus navíc bude obstarávat virtualizaci (bude nededikovaný) nebo bude obstarávat výhradně virtualizaci (bude dedikovaný). Na nededikovaném serveru konzole hypervizoru není přístupná vůbec, na dedikovaném serveru je velmi "chudá" na funkce (=není důvod sedat před obrazovku fyzického serveru pokud vše funguje), prakticky lze nastavit a otestovat jen ty nejzákladnější parametry. K virtuálním počítačům, které hypervizor vytváří, pak lze přistupovat pouze přes klientský program, který zprostředkovává přístup na obrazovku a klávesnici/myš virtuálního počítače (jinými slovy, konzoli virtuálního počítače otevíráme v "klientovi"). Konfigurace hypervizoru probíhá také přes klientský program. Tím je otevřena možnost spravovat server i jeho virtuály třebas z opačného konce zeměkoule.

Nyní se tedy podíváme na dva serverové hypervizory.

Prvním z nich je odlehčená verze produktu ESX server 3.5, konkrétně hypervizor ESX 3i. Rozhodně není určen pro "domácí" použití nebo jen tak "na hraní" s virtualizací, protože ESX/ESXi vyžaduje poctivý server (dedikovaný). Podporovány jsou jen "opravdové" síťové karty, je vyžadován SCSI řadič + disk(y) (SCSI/SAS) a CPU pochopitelně musí být vybaven podporou virtualizace.

Druhým produktem je VMware Server 2.0 (beta). Tento hypervizor běží na serveru na pozadí a v něm spuštěné operační systémy jsou přístupné přes konzoli. Administrační rozhraní (správcovská konzole) je okno internetového prohlížeče. Ostatně celá konfigurace hypervizoru se děje přes webové rozhraní internetového prohlížeče. I když to tak na obrázcích níže možná nevypadá, jsou to opravdu HTML stránky...

Administrační rozhraní (správcovská konzole) je přístupné přes URL https://adresaserveru:8333/ (během instalace je možné změnit číslo portu). Po nainstalování/při prvním přihlášení je nutné se přihlásit nějakým účtem s oprávněním Administrators, který je platný pro server, na kterém je nainstalován hypervizor (tedy například uživatel Administrator na serveru). Po přihlášení je pak možné přidělit oprávnění (záložka Permissions) používat správcovskou konzoli a otevírat konzole virtuálních počítačů i jiným uživatelům (opět jde o účty na serveru, nikoli na stanici). Je-li v internetovém prohlížeči nainstalován potřebný plug-in (existuje verze pro 32bit MSIE a 32bit Firefox), lze otevírat konzole virtuálních počítačů. Pokud nainstalovaný není, správcovská konzole sama nabídne jeho instalaci. Konzole virtuálních počítačů je možné otevírat i bez asistence internetového prohlížeče například takovýmto příkazem:

V dnešní době je samozřejmé, že lze ve virtuálu spouštět jak x86 (32 bitové), tak x64 (AMD64/EM64T - 64 bitové) operační systémy. Pochopitelně pouze tehdy, pokud je procesor v hostitelském počítači vybaven AMD64/EM64T a zároveň podporou virtualizace. Podpora virtualizace musí být také povolena v CMOS BIOSu. Vyzkoušel jsem jak Windows XP Professinonal x64 Edition, tak i Windows Server 2003 R2 Enterprise x64 Edition. Virtuálnímu stroji lze přiřadit jeden nebo dva procesory, viz obrázek, na kterém je "dvouprocesorový Quad Core."

Na hraní si s virtualizací a zkoušení nových, starých nebo alternativních operačních systémů je lepší používat VMware Workstation (placený sw) nebo VMware Player, případně produkty jiných výrobců (např. SUN VirtualBox, Microsoft Virtual PC). Pro trvalé nasazení například virtuálního firewallu nebo web serveru pro domácí použití se VMware Server 2.0 jeví jako dostatečný, byť nedosahuje stejného výkonu jako ostatní produkty. Nicméně je to beta-verze, takže se dá očekávat, že se výkon časem zlepší.

Pokud jde o výkon počítače, na který lze VMware Server 2.0 nasadit, nemusí být nijak oslnivý. Na CPU Intel Celeron lze ve virtuálu spouštět všechny 32 bitové operační systémy. Na procesorech bez podpory virtualizace byť s podporou EM64T bohužel nelze spouštět 64 bitové OS (např. zde zmíněný Celeron).