Zatím naštěstí jen ve Francii, ale náš Kocourkov na sebe určitě také nenechá dlouho čekat a zplodí nějakou podobnou chujovinu.

Z komentářů pod článkem:

Update - jen pro upřesnění: takhle to vypadá jako ohromná sranda, ale je to velmi nebezpečný precedens. Spousta lidí, píšící své reakce do komentářů pod články, které na toto téma vyšly různě po Internetu (např. cdr.cz), zcela evidentně nevidí problém jako celek. Takže si to shrňme. Naplnění zákona by mělo probíhat cca v těchto krocích:

sběr dat, vyhodnocení dat, obžaloba, soud, rozsudek, plnění rozsudku

Čtenáři se povětšinou "rozčilují" nad oběma konci ("někdo mě šmíruje" a "jsem odpojen") procesu a vymýšlejí, jak je "ochcat." Šmírování třebas šifrováním a/nebo pomocí anonymizérů. Plnění rozsudku je pak kapitola sama o sobě. Příklad: manžel bude pravomocně odsouzen a odpojen, ale co jeho manželka, která se ničeho nedopustila? Nebo děti? Manželka si tedy zařídí připojení na své jméno, kdo a jak zajistí a ohlídá, že ho nebude využívat i manžel? A takhle by se dalo pokračovat až do nekonečna. (Co když "zlobí" děti? Co když se někdo cizí nabourá přes mojí Wi-Fi, co když...)

Těžiště problému ale leží někde úplně jinde. Celý obchodní model kupčení s autorskými právy je zastaralý a tedy špatný. Tudíž je špatný i zákon na ochranu autorských práv. A pokud je potřeba zákonem zrušit soukromí v zájmu tohoto špatného zákona, který dokonce ani neslouží celé společnosti, pak to není špatné, pak je to cesta do pekel...

Bojovat by se tedy mělo především za změny zákonů, chránící duševní vlastnictví (u nás např. Zákon č. 216/2006 Sb. a podobné).