Že se ve větších městech parkuje den ode dne hůř a hůř, není žádná novinka. Tento jev je starý jako automobilismus sám.

Že jsou ti "zodpovědní" nahoře jen banda idiotů, která tento problém už 100 let salámuje a místo efektivního vyřešení problému vymýšlí různé píčoviny, které v konečném důsledku nejsou ničím jiným, než čím dál tím větší buzerací řidičů, je také známá věc. Namísto toho, aby ročně mizely miliardy v černých dírách takzvaných státních zakázek, by se problém s nedostatkem parkovacích míst měl vyřešit rázně a jednou pro vždy (holt by si pár lidí a firem v letech realizace tolik nenakradlo).

Přimět řidiče zaparkovat vůz na kraji města a použít MHD je debilita nejtěžšího kalibru a pouze málohlavý idiot jí může myslet smrtelně vážně. Proč? Protože bagr vajíčko neoloupe:
- jsem ten, kdo rozváží v šest ráno rohlíky po krámcích ve městě: před i za každým krámkem nikdy není jediné volné parkovací místo pro mojí dodávku, proto raději popadnu palety s pečivem, naložím je na nejbližší zastávce do autobusu MHD/tramvaje/metra a problém s parkováním pro mě přestane existovat. Něco takového může myslet vážně jenom debil.
- jsem ten, kdo opravuje/montuje různě po městě xxxx (za xxxx si můžete dosadit prakticky cokoli). Přijet k zákazníkovi, zaparkovat, vynosit bez stresu na 5x materiál a nářadí na místo práce, v klidu se věnovat práci, vše odnosit zpátky do auta, které mi mezi tím neodtáhli, neukradli a ani nevykradli a nakonec odjet k dalšímu zákazníkovi je nesplnitelný sen. Sebe, své kolegy, materiál i nářadí proto naložím do taxíku a nechám vše odvézt k zákazníkovi. Že taxík nemá kde zaparkovat a stojí na zákazu, chodníku nebo blokuje provoz, mě netrápí, je to jeho boj. Po skončení práce opět taxíkem zpět. Ty dva tácy za taxi navíc zatáhne zákazík (a nezajímá mě, že je to důchodkyně, které jsme opravovali xxxx/malovali byt/nebo dělali cokoli jiného). Něco takového může myslet vážně opravdu jenom debil.
- jsem ten, kdo je předvolán k soudu/na úřad/na policii nebo ten, kdo je nucen z nějakého důvodu navštívit státní instituci. Státní instituce je pochopitelně na úplně idiotském místě, kde se nedá zaparkovat. Kdyby to byla firma, která nemá monopol, tak bych se na ní z vysoka vysral a navštívil její konkurenci, která svou činnost provozuje na příhodnějším místě. U státní instituce si bohužel vybírat nemohu, jsem otrokem systému, který se musí podřídit úřední zvůli. Proto na úřad pojedu vlakem, pak metrem, pak tramvají, pak autobusem a nakonec zbytek dojdu pěšky, vždyť na to mám celý den (na který padla dovolená). Něco takového může myslet vážně opravdu jenom ten největší debil.
A podobných příkladů, kdy použití automobilu jako dopravního prostředku, je to nejlepší možné řešení, by se jistě dalo najít nespočet.

A co dělají ti, kdo v těchto věcech mohou něco změnit? Serou na nás jako na placatý šutr! Přitom by se určitě dala najít vhodná řešení, nástinem pár příkladů:
- provést přesun úřadů a státních institucí "na zelenou louku", kde se může parkoviště rok co rok zvětšovat, podle toho, jak hutní byrokracie (byrokracie by se měla snižovat, ale to nikdy nenastane).
- kopnout do země, klidně i něco zbourat (v jistých civilizovaných zemích, když stojí něco v cestě, tak se s tím neserou a rovnají se zemí) a postavit podzemní/nadzemní parkoviště, nebo jinak vhodně přizpůsobit dané místo.
- zavést pro státní instituce, ale i pro soukromé firmy a majitele bytových prostor povinnost zajistit přesně daný počet parkovacích míst, například: počet zaměstnanců + počet klientů obsloužitelných v jeden okamžik=počet parkovacích míst; počet zaměstnanců + počet hotelových pokojů=počet parkovacích míst; počet bytů=počet parkovacích míst děleno dvěma - tzn. dva parkplatzy na jeden byt. Když se povedlo prosadit povinnost zajistit parkovací místa vozíčkářům (a to zadarmo), proč by to nemělo jít i pro občany (a nemusí to být úplně zadarmo).
- zavést roční desetimiliónovou daň za přepych podnikání v památkově chráněné zóně/v turistické zóně/lázeňské zóně/nebo v jiné zóně, kde je "těsno" a rušno. Tím vystrnadit firmy z míst, kam prostě nepatří (prodej naleštěných prdů mohou provozovat jinde). Samozřejmě to s sebou přináší problém v podobě velkého prostoru pro korupci, protože do zmiňovaných zón určité podnikatelské aktivity dozajista patří (např. ubytování, stravování) a rozhodování kdo bude od daně osvobozen, je voda na mlýn, ve kterém se melou tučně nadité obálky.
Ale jak říkám, jsou to jen nástiny možných řešení.

Hledat, vymýšlet a prosazovat způsoby, kterak vystrnadit auta z měst, je stejně debilní nápad, jako jít hlavou proti zdi.

Co mě nasralo a co byla ta pověstná poslední kapka, která mě přiměla sepsat tuto stížnost na civilizaci? V Dejvicích v posledních dvou letech zmizelo bez náhrady odhadem 500 parkovacích míst (v součtu u nádraží, u Semaforu, u VŠCHT). Počet aut se pochopitelně nesnížil a dříve nezaparkovatelné Dejvice se staly totálně nezaparkovatelnými. A když se konečně někdo odvážil něco s tím udělat (protože to jinak nejde, tak přidat parkovací místa na úkor veřejné zeleně, které je zrovna v Dejvicích tři prdele), tak se hned sepisuje petice, která je rezolutně proti. Podepisují jí pochopitelně loseři, kteří se nezmohli na auto, nebo sobci, kteří mají to štěstí, že mají přímo pod nosem MHD, která jim zajišťuje přepravu od jejich baráku k baráku v Dejvicích, takže auto nepotřebují. Sobecky tak odpírají možnost dopravit se z horoucích prdelí autem k metru těm, kteří takové štěstí nemají. A do toho si přijedou nějací filmaři, kteří si pro sebe skoro na měsíc zaberou část Dejvic a s ní odhadem dalších 250 parkovacích míst (auta díky tomu parkují i na chodnících a trávníku!). Foto z mobilu zde.