Svět fanoušků science fiction potkala smutná událost, když ve středu 19. března 2008 zemřel spisovatel A. C. Clarke - poslední z velké trojky autorů science fiction (Isaac Asimov, Robert Anson Heinlein, Arthur Charles Clarke). Zemřel na Srí Lance v 1:30 místního času (úterý 21:00 SEČ)

Žánr sci-fi provázel mé dětství a dospívání, mezi jedny z prvních knih, které jsem ve svých čtrnácti letech doslova zhltal, patřily romány které napsal J. M. Troska (Kapitán Nemo 1+2+3). Zároveň mě to přivedlo na myšlenku zapisovat si seznam přečtených knih, který jsem nadepsal "Knihy, které jsem přečetl a které stály za to, abych je zapsal." To jsem pochopitelně netušil, že se z této příjemné zábavy stane na střední škole noční můra v podobě povinnosti číst naporoučené knihy a vést si o tom čtenářský deník (ty knihy výše uvedenou podmínku nikdy nesplnily). Zapisoval jsem si i filmy, na kterých jsem byl v kině. Díky tomu se dnes mohu podívat, co jsem to vlastně četl/viděl a kolik mi při tom bylo let.

Na to, co jsem četl do mých čtrnácti let, si nevzpomínám úplně přesně, ale některé vzpomínky mám pořád v živé paměti. Samozřejmě jsem četl dětské knihy, ze sci-fi to byl Nikolaj Nosov (Neználek ve Slunečním městě, Neználek na Měsíci). Hned po té jsem sáhl do knihovny pro dospělé, a tak pak přišel na řadu Jules Verne (Děti kapitána Granta). Tuto knihu jsem četl asi dva roky (to mi bylo 10-11 let). Byl to strašný tlustopis vydaný za první republiky psaný "archaickým" jazykem. Vzpomínám si také, že jsem četl "Biblické příběhy", pro mě to bylo také sci-fi. V pubertě jsem pak četl "klasiku" Herbert Geroge Wells (První lidé na měsíci) a též Ray Bardbury (Marťanská kronika, 451 stupňů Fahrenheita). Uznávám, že to byly pro dítě, kterým jsem tehdy byl, knihy obtížné a divím se, že jsem je dokázal přečíst celé a i z nich něco pochopit. J. M. Troska ale vše "napravil" a odstartoval můj život se sci-fi.

Ve věku čtrnáct let jsem přečetl 14 sci-fi knih (cca 1 měsíčně), v patnácti už to bylo 52 knih (1 knížka týdně) a v dalších letech to bylo podobné, ale s klesající tendencí (střední škola, vejška, zaměstnání, zaměstnání+rodina udělaly své) až k úplné nule, která nastala někdy kolem Kristových let, kdy jsem pravidelně četl už jen časopis Ikarie. Ta nula pochopitelně není absolutní, akorát papír vystřídala obrazovka počítačového monitoru a pubertální nadšení, se kterým jsem si vedl seznam nadobro vyprchalo, takže záznamy postupně řídly až nakonec prostě úplně chybí (seznam je "dlouhý" dvacet let, to je také docela úspěch, ne?).

Přečetl jsem hodně Clarkových knih a povídek a myslím si, že jsem viděl většinu filmů/seriálů, na kterých se podílel a které měly co do činění se sci-fi nebo alespoň "sci." Starý pán ovlivnil můj pohled na svět v tom nejlepším slova smyslu a za to mu patří obrovský dík. Čest jeho památce.