Jeho temnost černokněžník Tmavolam předstoupil před shromážděné souvěrce, mírně se jim uklonil a hned začal: "Mí drazí věrní, chceme-li vůbec dosáhnout našeho cíle, tak nadešel čas, kdy musíme prolít krev dcery panovníka Horní země." Z davu se neozvalo ani pípnutí.

Nikdo z přítomných neprojevil údiv nad takovou troufalostí, protože mocenské ambice jeho temnosti byly všeobecně známy a bylo jen otázkou času, kdy k něčemu podobnému dojde. Mezi věrnými kolovala šeptanda, zatím jen samé neověřené fámy o tom, jaká zvěrstva, vedle kterých jsou praktiky Čachtické paní jen nevinnou dětskou zábavou, jeho temnost chystá. "Únos princezny si vezme na starosti ctihodný bratr Hlavolam." Hlavolam se s úlisným úsměvem jeho temnosti uklonil. "Avšak mějte na paměti, že pro náš cíl je nezbytně nutné přivést princeznu živou, zdravou a neposkvrněnou." obrátil se Tmavolam na Hlavolama. "Zatím je nám osud nakloněn a mladá princezna ještě neokusila pozemských radostí." pronesl Hlavolam s jistou dávkou pýchy. "Naši špióni pracují diskrétně a spolehlivě. Zařídím, aby princeznu nespustili z očí." řekl a pošeptal něco svému pobočníkovi, který se poté jeho temnosti uklonil a zmizel ze sálu. "Doufám, a to zdůrazňuji, že než za ní pošlete ty své hrdlořezy, že se důkladně, opakuji, důkladně postaráte o to, aby jí ta prasata nezprznila." řekla jeho temnost a zapíchla svůj pronikavý pohled do Hlavolama. Ten si v mírném předklonu položil pravou ruku na srdce a řekl, že za to ručí svou hlavou. "Až sem princeznu dopraví," pokračoval Tmavolam, "necháme jí projít očistcem rovnou do pitevny. O to se postaráte vy, ctihodný bratře Tělolame." Tělolam stěží potlačoval své vzrušení, jak dlouho na tuto radostnou zprávu čekal! Dobře si vědom toho, že by jej hlas zradil, vyloudíc ze sebe jen slastné mručení a mlaskání, raději nic neříkal a jen se jeho temnosti hluboce uklonil. "Princeznu je nutno dopravit do očistce za úplňku Luny. Do dalšího úplňku musí být očištěna. Podrobný postup očisty je popsán zde," řekl Tmavolam a vytáhl odkudsi z temnoty malý černý plátek, který podal Tělolamovi. "Krev si vezmu na starosti sám. Nyní běžte a konejte co třeba!" ukončila shromáždění jeho temnost a rozplynula se ve stínech neosvětlené části sálu. Shromáždění se začalo pomalu rozcházet, jen Hlavolam rozdával úkoly svým podřízeným a jeho pobočník, který se již vrátil, je zapisoval. Poté se i oni rozešli.

"Bože, dopřej, ať se dílo zdaří", pronesla jeho temnost a pokorně poklekla před symbol stvořitele. "Služte svému stvořiteli a dílo se zdaří." odvětil Bůh. "Budiž tvé jméno posvěceno až na věky, ámen." opětovala jeho temnost. "Tak se mi to líbí." řekl Bůh.

Tělolam mezi tím ve své studovně vložil černý plátek do čtecího stroje a pozorně četl pokyny na něm zaznamenané. Byl si velmi dobře vědom toho, že kdyby jakkoli pochybil, nebylo by na světě místa, kde by se mohl ukrýt před hněvem jeho temnosti. Přestože byl Tělolam ve společenstvu považován za nekrvelačnějšího a nejbezcitnějšího bratra, nebylo tomu tak. Jeho temnost vládla mnohem většími dovednostmi v umění mučení a manipulace. Tělolam si připomněl trpkou vzpomínku na doby dávno minulé, kdy bylo společenstvo mládě, které teprve čekalo na svou sílu a kdy se v něm Nejsilnější bojovali o nejvyšší post všemi dostupnými prostředky. Když se tehdy střetl s Tmavolamem, pochopil, že láska k cizímu utrpení, která mu přinášela nejvyšší rozkoš, je Tmavolamovi zcela cizí, protože i ty nejbrutálnější zákroky, které na Tělolamovi prováděl, jej nechávaly zcela chladným. Když tehdy poslal na Tělolama nelidskou bolest™, tu, která způsobovala, že slabší povahy omdlévaly už při vyslovení jejího jména, sledoval jeho muka svým temným a chladným pohledem bez jediné známky emocí. Jediný Tmavolam si dokázal podmanit ostatní Nejsilnější a udělat ze společenstva to, čím bylo dnes.

Postup očisty popsaný na černém plátku v sobě nezapřel své autory - původ procedůry byl patrný na první pohled. Exotické jednotky použité pro vyjádření měr, vah i času, jejichž význam a snad i původ byl mezi prostými bratry dávno zapomenut, Tělolam hbitě přepočítával na čtecím stroji, který byl zároveň i strojem počítacím a hned si je i poznamenával. Když měl celou procedůru rozepsanou do jednotlivých kroků, spokojeně a s pýchou se na ní zahleděl, ještě jednou si jí pročetl a pak svolal své pomocníky. Prvnímu dal za úkol, aby jím vytvořenou procedůru zkontroloval s postupem na černém plátku a vyloučil tak případné chyby. Ostatním dal za úkol opatřit a připravit ingredience potřebné k očistnému procesu.

Hlavolamovi černí vojáci, plně vystrojeni a vyzbrojeni, byli již na cestě do srdce Horní země. Podle zpráv, které dostávali pravidelně od špiónů, měnili cestu, tak, aby zůstali nikým nezpozorováni. Únos princezny se zdařil na výbornou. Po té, co ji na noc opustila komorná, vojáci vnikli do její komnaty a uspali jí šátkem napuštěným v lektvaru, který dostali od alchymistů právě pro tento účel. Poté ji zabalili do létajícího koberce a pod rouškou noci s ní odletěli od sídla panovníka. Další postup byl již jen zaběhlá rutina - neviditelný odsun.

Když pak ráno princezna ze svých komnat dlouho nevycházela a byl tak odhalen její únos, byli již černí vojáci i s princeznou za sedmero horami™ a nedlouho po té jí dostal do svých spárů Tělolam.

Tělolam v mučírně s neobyčejnou něhou připoutal to mladé, krásné vzpouzející se tělo k připravenému lůžku a provedl prvotní prohlídku, zda-li je vše v pořádku. Nevšímal si sprostých nadávek, které se linuly z úst líbezné dívenky, za které by se nemusel stydět ani opilý dlaždič a zkoumal nahé tělo zvenku i zevnitř. Poté co shledal že je vše tak, jak má být, stvrdil Hlavolamovi princeznino převzetí.

Hned na to zahájili Tělolamovi pomocníci proces očisty princeznina těla. Připoutali jí k měkce vypolstrované židli s otvorem v sedadle a ač se velmi vzpouzela, vpravili do ní během dne několik korbelů mléka. Odmítavá reakce těla na sebe nenechala dlouho čekat. Pomocníci trpělivě vynášeli smrduté kýble a princeznu jemně omývali. Když z princezny dlouho nevycházelo nic, než jen plyny, které by jí mohl závidět samotný Lyón, odešel nejstarší z pomocníků za Tělolamem. "Procedůra odhovnění princezny skončila, bratře." řekl v mírném úklonu. Tělolam spokojeně zamručel a zeptal se: "Netrpěla příliš, naše krásná princezna Květomila?" "Ó nikoli, bratře, zpočátku se sice snažila větrům ubránit, a rudla hanbou, když se jí to nedařilo, ale později rezignovala, oddala se osudu a nechala věcem volný průchod." Tělolam se otřásl odporem, když si představil "ty věci", kterým nechala princezna volný průchod. Však také moc dobře věděl, proč raději trávil den zde, místo toho, aby dohlížel na první procedůru. "Takže již rezignovala a neklade více odpor?" zeptal se. "Tak jest." "V tom případě ji nemusíte na noc poutat." a s těmito slovy pomocníka propustil.

Princeznu ztuhlou celodenním sezením poté převzal do své péče lazebník, který ji v lázni omyl a poté ošetřil vonnými a hojivými mastmi. Když Květomilu odvedli do jejího lože, okamžitě vyčerpáním usnula.

Další dny jedla princezna, tentokrát již nepřipoutaná, avšak pod přísným dohledem Tělolamových pomocníků, pouze ovoce a pila ovocné šťávy. Sám Tělolam byl několikráte zkontrolovat průběh druhé procedůry. Reakce princeznina těla už nebyly tak přízemní, aby nad nimi musel krčit nos. Květomila nesla svůj úděl statečně, měla spoustu otázek, ale Tělolam jí o jejím nejbližším osudu nic neprozradil. Vyzbrojen svatou trpělivostí™ čekal na den, kdy princezna začne vonět po ovoci. Nejen zvenku, ale i ze vnitř, o čemž se hodlal na vlastní oči přesvědčit. Cítil opravdovou lásku ke své profesi, když si s tou představou pohrával.

Dočkal se, když nadešel úplněk. Svit Luny byl klíčový pro další procedůru. Den před tím směla princezna pít pouze pramenitou vodu. Svítící Luna a půst - princezně došlo, že se něco chystá. Značně znervózněla, když jí pomocníci pod vedením Tělolama vedli do sklepení hlouběji, než kdykoli před tím. Když se ocitli v pitevně, dostala hysterický záchvat a začala se zuřivě, zuby nehty bránit. Po krátkém zápase s pomocníky, kdy omdlela, sám Tělolam připoutal její bezvládné tělo na stůl. Pomocníci zatím rozestavěli okolo stolu potřebné přístroje a nádoby. Tělolam nebyl spokojen s tím, že princezna není při vědomí. Představa, že bude pracovat s bezvládným tělem, mu ani trochu nezapadala do jeho představ, které si o této chvíli za poslední dny vysnil. Navíc bylo i z praktického hlediska nutné, aby byla princezna při plném vědomí. Poručil proto pomocníkům, aby princeznu jemně přivedli k vědomí. Když se Květomila začala probírat vidouc, že je připoutaná na pitevním stole, rozplakala se žalem. Tělolam, který miloval utrpení druhých, trochu pookřál. "Jen se vyplakejte, milosti. Slz není nikdy dost." řekl, a vzal do ruky skalpel. Jeden z pomocníků přiložil princezně na obličej masku, od které vedla trubice k jednomu z přístrojů, který v pomalém rytmu funěl. Tělolam se rozmrzele připustil, že tuto nutnost ve svých představách zcela opomněl. Nářek oběti tak bude tlumený a nepřinese mu dostatečné uspokojení. Znechuceně se dal do práce. Princezna se dala do křiku a prosila Boha, aby k ní byl milosrdný. "Uctívej svého stvořitele, dočkáš se nekonečného milosrdenství", řekl Bůh. "Ale ne ode mě." pomyslel si Tělolam. Nahlas ale nic neřekl, nechtěl Boha zbytečně dráždit. Stačil již princezně otevřít paži a vyjmout z ní tepnu. Pečlivě si pulzující tepnu prohlédl, poté jí na správném místě nařízl a prýštící krev nechal stékat do připravené nádoby. Když bylo krve dost, tepnu zavřel a vrátil do paže. Paži poté zavřel také. Princezna sténala, ale vědomí neztratila. Tělolam si spokojeně odfrkl a přenechal pomocníkům, aby princezninu paži zafačovali. Poté sejmul z princeznina obličeje masku, něžně jí pohladil po vlasech a s jistým smutkem v hlase řekl: "Tak, už vás nebudu dál trápit, princezničko." Poté zašpuntoval nádobku s princezninou krví a odešel s ní za jeho temností. Pomocníci ještě provedli princezně několik vyšetření, pečlivě je zaznamenali a pak princeznu odvedli zpět do jejího lože.

Černokněžník Tmavolam přecházel po své komnatě sem a tam a občas vyhlédl z okna, aby se přesvědčil, zda-li už nesvítí Luna. "Vstupte", zvolal, když uslyšel uctivé zaklepání na dveře. Ve dveřích se objevil v mírném úklonu Tělolam. "Mám pro Vás krev, můj pane", řekl a podal lahvičku jeho temnosti. Tmavolam mávnutím ruky Tělolama odehnal a jal se krev přelít do přístroje, který stál na okně. Pak ještě chvíli s přístrojem manipuloval, tak, aby zajistil, že polarizované světlo Luny bude na přístroj správně dopadat. Poté svolal komunikátorem všechny souvěrce do zasedacího sálu a sám se tam vydal také.

Ve skrovně osvětleném sále nechala jeho temnost promluvit nejprve Hlavolama.

"Moji špióni z rozvědky odvedli skvělou práci, černí vojáci pronikli nepozorovaně do sídla panovníka Horní země a princeznu bez nejmenších problémů unesli. Únos nás bohužel stál poslední dávku anestetika. Vojáci také museli použít létající stroj, ale nespotřebovali víc než lok tolik vzácného paliva. Ústup také proběhl hladce, nebyl spotřebován ani jeden náboj, nejsou žádné ztráty na žádné straně, mise nebyla prozrazena. Rozruch nastal až po zjištění, že princezna zmizela."

"Výborně. Co ty, bratře Tělolame?"

"Podle návodu na disketě jsem sepsal postup, litry, metry a sekundy jsem převedl na zdejší míry, aby to pomocníci nespletli. Pak jsme podle návodu zbavili princeznino tělo většiny toxických látek. Byl to zdlouhavý proces, ale naštěstí máme ještě stále v zásobě svatou trpělivost™, takže čekání bylo jak krátit. Poté jsme princezně odebrali krev. Protože jehly už dávno nemáme, musel jsem jí otevřít skalpelem. Šlo to rychle. Rány sem zacelil zdejším způsobem. Princezna nemá ani jizvu, ani žádný hematom. Samozřejmě, že jsem se před tím přesvědčil, že není gravidní, jinak by všechna snaha nebyla k ničemu."

"Skvělé! Bratři, analyzátor právě testuje princezninu krev, ráno už budeme znát výsledek. Sejdeme se zde za kuropění." řekl se zjevnou radostí v hlase Tmavolam a pokynul, aby se bratři rozešli.

Na ranním brífingu Tmavolam oznámil výsledek testu. "Bratři, vím, že zklamu ty z Vás, kdož se těšili na dobytí Horní země klasickým vojenským způsobem. Je však nutné si uvědomit, že se nám tenčí zásoby zbraní, munice i vojenské techniky, kterou se podařilo po přistání zachránit. Osud je nám ale příznivě nakloněn. Dcera panovníka Horní země, princezna Květomila, je kompatibilní! Horní zemi tak můžeme dobýt diplomaticky. Jako zeti krále Blahoslava mi nebude stát v cestě k ovládnutí Horní země už nic podstatného. Krále Blahoslava pošleme na odpočinek a konečně přestaneme být jen trpěnými trosečníky na této planetě."

"Naše poddané pak necháme vyzdvihnout z bažin raketoplán našich předků. Když pomoc odmítli před tím, tak teď už jim odmítnout neumožníme. Přinutíme je pohnout se z této jejich idylky sběračů ovoce a lovců zvěře, donutíme je těžit nejenom dřevo, ale i rudy a další přírodní bohatství. Nastartujeme tu průmyslovou revoluci a když Bůh dá a palubní počítač bude v pořádku, půjde to velice rychle."

"Co bych nedal" řekl na to Bůh.

Tmavolam zavzpomínal na doby, když zde před lety ztroskotali pozemšťané. Byť měli pozemšťané technickou převahu nad domorodým obyvatelstvem, byli nuceni žít v ústraní, před jejich mnohonásobnou početní převahou. Přesto se podařilo, že část trosečníků asimilovala s původním obyvatelstvem a získala tak dovednosti na Zemi nevídané a patřící spíš do říše bájí a fantazie. Tak třeba Tělolam. Dovedl nahlížet do těla, léčit choroby a zacelovat rány pouhým upřeným pohledem. Tato jeho mentální dovednost byla ale na druhou stranu vykoupena mentální vadou - sadismem. Před Hlavolamem zase neobstál žádný, byť sebesložitější problém. Vždy dokázal najít celou řadu řešení a podle situace použít to nejlepší. V této dovednosti předčil i zachráněné PéCéčko, jediný dostupný počítací stroj. Ostatně diplomatické dobytí největšího království na této planetě byl jeho nápad. Proto byl také šéfem rozvědky. Ale ani on nebyl ušetřen. Jeho mysl se nedokázala zastavit a místo spánku v pravidelných intervalech čítajících pět týdnů upadal na celý den do bezvědomí. Tmavolam zase ovládal telekinezi, mohl na dálku pohybovat a ovládat jakoukoli biologickou hmotu, dokázal lidem stisknout vnitřnosti nebo jen podráždit všechny nervy v těle a přivodit jim tak nelidskou bolest™. Nejednou mu to zachránilo život. Nicméně mezi domorodci si tím respekt nevymohl, protože mnozí ovládali, byť nikoli tak dobře, podobné dovednosti, a tak nezbylo, než sesbírat rozhádané pozemšťany, jejich napůl domorodé děti, a obrátit je na víru společenstva. Víra v Boha zde neexistovala, neboť Bůh zde byl všudypřítomný a tak byl přijímán domorodci jako fakt, nikoli jako modla. To jen pozemšťané si s sebou přivezli hluboce zakořeněné zvyky boha uctívat. A zdejšímu Bohu se pochlebování zalíbilo. Víra společenstva byla založená na tezi, že ve vesmíru existuje mnoho lepších míst, než je tato napůl středověká planeta, což byla ostatně pravda, jen se k nim dostat. A teď se konečně společenstvo dočkalo. Princezna Květomila, je geneticky kompatibilní s Tmavolamem. To, že se s jeho jediným potomkem ožení a ogravidní ho, bude muset král Blahoslav přijmout jako fakt, se kterým nic nenadělá. Je těžko představitelné, že by "kompatibilní" domorodé obyvatelstvo nemělo původ v prvních, dávno zapomenutých pozemských kolonistech. Nicméně někteří domorodci s pozemšťany geneticky kompatibilní nejsou. To přináší spoustu dohadů o původu života na této Bohem obývané planetě kdesi v hlubinách vesmíru.